Historie svetrů se začala psát ve válkách, ale proslavila je až Coco Chanel

Se svetry se spojuje několik známá jména. Kromě Coco Chanel také Curt Cobain či Michelle Obama.

Podzim nás nutí vytahovat ze šatníků teplejší oblečení a mnozí toto období (zejména pro typické počasí) nazývají „sweather-weather“. Pletený, stříkaný, se zapínáním či bez, svetry jsou jednoduše znakem útulnosti a tepla.

Dámské svetříky se do ženského šatníku dostaly až začátkem 20. století a od té doby jsou jejich neodmyslitelnou součástí. Svetry jako takové však mají historii, která sahá mnohem dál.

Tak jako u mnoha jiných oděvních vynálezů, iu nich měl být původní účel funkčnost a praktičnost v boji.

Na počátku byl lord a válka
Základní formu a jméno dali cardiganu, tedy delšímu pletenému svetru, britský aristokrat a Krymská válka (1853 – 1856). Název získali po Lordu Cardiganovi, přesněji plukovníku Jamesi Brudenellovi, který během zmíněné války zvykl nosit déle přiléhavé kabátce pletené z berlínské bavlny nebo anglické vlny. Měly podobnou délku i střih jako dnešní cardigany.

Módní historik Jonathan Walford uvádí, že pletení začalo být na vzestupu kolem roku 1850. Pleteniny byly v chladném počasí na bojišti velmi žádané a civilisté často vytvářeli takové svetry doma, aby je následně posílali vojákům.

Přestože se Lord Cardigan ve válce moc nevyznamenal a přežil ji prý jen díky tomu, že několik vlastních mužů v boji opustil, po návratu do Anglie se často nechával slyšet o své chrabrosti a vymýšlel si neuvěřitelné historky. Na fotografiích byl zvěčňován v typickém stylovém svetru, a tak i tento kousek oblečení získal na popularitě a začaly ho komerčně produkovat továrny.

Svetry jako sportovní uniforma
Navzdory chladnému procitnutí po zjištění skutečnosti o plukovníku Cardiganovi se cardigany v Evropě v rámci 19. století stále nosily. Spadaly však spíše pod hlavičku „vesta“ nebo „kabát“. Až začátkem 20. století dostalo nošení svetrů zcela nový obraz.

Autor José Blanco F. a několik dalších odborníků na módu v knize Clothing and Fashion: Americká móda od hlavy k patě píší, že módní Bible Vogue již v roce 1908 v jedné ze svých reklam propagovala pletené kardiganové svetry určené pro golf a tenis. Inspirovány byly původně v mužském oblečení.

Počátky nošení svetrů pro volnočasové použití opravdu souvisí se sportováním, využívaly se při lyžování, bruslení, jachtingu či kriketu, ve většině případů však zejména u pánů. Masovou popularitu svetrům předurčila až módní vizionářka Coco Chanel, která z nich udělala kus ženské garderoby.

Francouzská designérka se, tak jako v případě mnoha jiných druhů oblečení, inspirovala v pánském šatníku. Vytvořila cardigan určený speciálně pro ženy – jeho materiál byl z žerzeje, tedy lehčí pleteniny a délkou překrýval sukni.

Podstatou bylo, že jím přimlouvala moderní ženě, která nechtěla být v oblékání ničím omezována. Sama dělala svému oblečení nejlepší reklamu tím, že v něm zkrátka vyrazila do společnosti.

Třicátá a čtyřicátá léta ovlivněná velkou hospodářskou krizí donutila ženy si takové kousky nejen kupovat, ale přímo šít doma. Ze začátku byly populární velké roztahané svetry, trend se však později obrátil a dámy rády předváděly své figury v přiléhavých stylových svetřících.

Do Ameriky se tato vlna dostala až v 50. letech, což souviselo se silným pocitem rovnostářství. Ředitel Metropolitan Museum of Art’s Costume Institute, Harold Koda, o Coco prohlásil, že díky ní mohl nosit klasický cardigan leckdo, a proto ho Američané milovali. Ve skutečnosti si jej však nemohl dovolit úplně každý, a to zejména pro vyšší cenu přístupnou pouze bohatým elitám.

Rozmach svetrového byznysu
Po druhé světové válce nastal svetrový boom, vznikaly nové druhy pletenin a barev, oblibu získaly twinsety, tedy kombinace topu a cardiganu ve stejné barvě. Na trh se dostávaly nové značky, svetry s výšivkami a nápisy a svou cestu si razily i do televize a časopisů.

Způsoby šití, střihy a velikosti určoval také vývoj technologií, které umožnily komplexnější masovou produkci. V 80. letech začalo domácí pletení a výroba svetrů upadat, protože se staly ekonomicky nevýhodnými oproti levnější tovární výrobě.

Novými pestrými barvami, texturami a povýšením svetrů na high-fashion oblékání se v té době proslavily také evropské značky Missoni a Kenzo. Další známá jména jako Vivienne Westwood či Sonia Rykiel jim dodala šmrnc a od tradice přešla k moderním prvkům jako byla prošívání či vzory. No a krátce nato přišel i do svetrové módy punk.

Kurt Cobain i feministky
Zástupci punkového hnutí se předváděli ve vytahaných či roztrhaných svetrech, oblékali si kousky ze second handů a jejich vzorem nebyl nikdo jiný než Kurt Cobain z kapely Nirvana. Ten podobně vypadající svetry zpopularizoval, když si je začal oblékat na koncerty a do videoklipů.

Mimochodem, šedozelený svetr, který měl oblečený během vystoupení MTV Unplugged v roce 1993, jen pár měsíců před smrtí, se vydražil v roce 2015 za více než 140 tisíc dolarů.

Kardigány a „knihovnický“ styl oblékání sehrál svou roli i ve třetí vlně feminismu. Začátkem 90. let je jako svou uniformu převzalo feministicko-punkové hnutí Riot Grrrl z Washingtonu. Jejich ideologií bylo bojovat za ženská práva a dělat osvětu v tématech jako byla znásilnění, domácí násilí, rasismus či patriarchální společnost.

Původní uniformita v podobě nošení svetrů z levných bazarů a pletených cardiganů je proslavila, později se však přetransformovaly k piercingům a dredem jako poznávacímu znamení.

Současné trendy ve světě svetrů
Jednadvacáté století otevřelo svetříkem, pulovrem a cardiganem dveře i do vysoké módy. Na molech je předvádějí modelky značek jako Prada, Armani, Dior, Stella McCartney či Gaultier. Jsou barevné, obtažené, volné, dlouhé jako svetrové šaty, roztrhané i extravagantní.

Vidíme je v ledabolém stylu, ale také jako součást elegantních variací.

Svetry dostaly tisíce tvarů a možných využití, nosí se do ulic, do školy, do práce, ale i na oficiální setkání. Mimochodem, výbornou reklamu jim udělala i bývalá americká první dáma Michelle Obama. Nošení svetrů a cardiganů se stalo jejím poznávacím znamením a podle některých módních odborníků jim navrátila lesk.

Svetřík si oblékla například iv roce 2009 během návštěvy anglické královny Alžběty II., za což si vysloužila kritiku od návrháře Oscara de la Renty. Ten řekl: „Do Buckinghamského paláce zkrátka nejedete ve svetru.“

Michelle Obama však na žádné z těchto názorů nedbala a rozhodla se nadále reprezentovat běžnou americkou ženu, která se nesnaží za všech okolností vypadat honosně a snobsky. Možná i to je dalším důkazem, jakým univerzálním kouskem dnes svetry jsou.